Pandemie a následná izolace poukázaly na obtíže s přístupem k digitálním technologiím, kterými trpí autisté s nižší kognitivní úrovní. Zatímco někteří uživatelé zvládli využívat online učení, podporu a asistenci, tak ti, kteří neměli přístup k digitálním technologiím, trpěli další izolací, odtržením od svých vzdělávacích a pečovatelských center a od odborníků, kteří jim poskytují péči a podporu (z denních, pracovních nebo/i sociálních center).
Tyto překážky v přístupu k digitálním technologiím mají svůj původ v nepříliš přístupných nástrojích, nedostatku kompetencí, a to jak pokud jde o učitele, tak o uživatele s postižením a jejich rodiny, špatně přizpůsobených metodikách a nedostatku technologických prostředků. Přesněji řečeno, digitální nástroje jsou určeny pro běžnou populaci, aniž by se braly v úvahu potřeby autistů s nižší kognitivní úrovní (úroveň 1 a 2). Je třeba, aby nástroje byly přizpůsobeny z hlediska kognitivních schopností a zahrnovaly snadné čtení, piktogramy a grafické prostředky.
Podobná situace je i v oblasti školení, budování kapacit a metodik online podpory. Další významnou překážkou je nedostatek dovedností pro používání a správu digitálních nástrojů (pro péči o uživatele, trénink a učení) ze strany odborníků, kteří se jim věnují: je zapotřebí přizpůsobené školení. Lidé s autismem s nižší úrovní kognitivních schopností potřebují zlepšit své digitální dovednosti, aby mohli využívat digitální zdroje a technologie. Nezbytná je také podpora a školení pro rodiny. Kromě toho mnoha lidem s autismem a jejich rodinám chybí z technologických zdrojů samostatný přístup k digitálním zdrojům, jako je online školení nebo distanční péče.
Pandemie COVID-19 a situace uzavření a izolace poukázaly na existenci digitální propasti i mezi samotnými autisty. Toto nerovnoměrné rozdělení v přístupu k informačním a komunikačním technologiím a jejich využívání vedlo k tomu, že zatímco někteří uživatelé jsou schopni získat školení a podporu ve svých domovech prostřednictvím digitálních zdrojů a informačních a komunikačních technologií, jiní uživatelé s nižší úrovní kognitivních schopností nebyli schopni tuto podporu získat kvůli svým obtížím v přístupu k digitálním technologiím. To znamená, že se jedná o osoby, které trpí další izolací v důsledku jejich úplného a absolutního odpojení od svých referenčních center a odborníků, přičemž všechny negativními důsledky této situace v jejich vzdělávacích či výcvikových procesech, osobním rozvoji, kvalitě života pro ně a jejich rodiny, kterým bylo v takto komplikované situaci poněkud nedostatečně pomáháno.