Pandemie a následné lockdowny upozornily na problémy v přístupu k digitálním technologiím pro autistické osoby, zejména pro ty s mentálním postižením. Zatímco někteří uživatelé mohli těžit ze školení, online vzdělávání, péče, podpory a online asistence, ti bez přístupu k digitálním technologiím byli ještě více izolováni a odpojeni od svých vzdělávacích a pečujících center, stejně jako od poskytovatelů služeb. Výsledkem byl negativní dopad na vzdělávání a výcvik austických osob což vedlo k nižší kvalitě života a osobního rozvoje pro autistické osoby i jejich rodiny, které byly v tomto období ponechány bez potřebné podpory.

Nedostupnost určitých digitálních technologií pro některé vychází z toho, že samotné nástroje nejsou příliš přístupné. Problémem je pak nedostatek školení (pro učitele, osoby s postižením a jejich rodiny), nedostatečně přizpůsobené metodiky a nedostatek technologických prostředků. Konkrétně digitální nástroje jsou navrženy pro obecnou populaci, aniž by braly v úvahu specifické potřeby autistických osob. Digitální nástroje musí být upraveny z kognitivního hlediska a musí zahrnovat snadno čitelné materiály, piktogramy a grafické zdroje.